5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. Kazatel 6:5
6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?
7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.
8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl?
9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.
11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?
12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?
Kazatel, kapitola 7
1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,
6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.
7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.