11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk? Kazatel 6:11
12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?
Kazatel, kapitola 7
1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,
6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.
7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.
8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost.
9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.
10 Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to.
11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;
12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.
13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?