2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. Kazatel 7:2 3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,
6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.
7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.
8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost.
9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.
10 Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to.
11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;
12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.
13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?
14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?