26 Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše. Římanům 3:26 🔗 27 Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
29 Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
30 Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
31 To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
Římanům, kapitola 4
1 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
3 Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´
4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
6 Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
7 `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´
9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´