21 O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.´ Římanům 10:21 Římanům, kapitola 11
1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
3 `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´
4 Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´
5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
8 jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.´
9 A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.´
11 Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
12 Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
13 Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
14 abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.