3 `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´ Římanům 11:3 4 Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´
5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
8 jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.´
9 A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.´
11 Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
12 Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
13 Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
14 abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
15 Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,