16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje, Jób 6:16 17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
20 za své doufání však musely se stydět, přišli k nim a zklamaly se.
21 I vy jste teď, jako byste nebyly, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
22 Řekl jsem snad: »Dejte mi« či: »Plaťte za mne vlastním zbožím«
23 nebo: »Zachraňte mě z rukou protivníka« či snad: »Vykupte mě z rukou ukrutníků« ?
24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte?
26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat.
28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát?
29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, ať je tady ještě moje spravedlnost!
30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?