11 Bůh mně dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků. Jób 16:11 12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem.
13 Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem.
14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr.
15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil.
16 Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti,
17 ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí.
18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu!
19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.
20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.
21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.
22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
Jób, kapitola 17
1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.
2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.
3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?