18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu! Jób 16:18 19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.
20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.
21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.
22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
Jób, kapitola 17
1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.
2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.
3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?
4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.
5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.
6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.
7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.
8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.
9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.
10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.