BibleOne

11 Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodhýlil jsem se,

12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.

13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce.

14 Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci.

15 Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach.

16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou.

17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.

1 Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?

2 Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo,

3 odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy,

4 ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi.

5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu.

6 Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka.

7 Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu;