BibleOne

27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal

28 a řekl člověku: »Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.«

1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:

2 "Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil,

3 kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,

4 jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem,

5 kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď,

6 kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje.

7 Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo,

8 mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,

9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,

10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.

11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,

12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.