9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku, Jób 29:9 10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.
11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,
12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.
13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.
15 Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou,
16 ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,
17 bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.
18 Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.
19 Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.
20 Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.«
21 Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;
22 po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.
23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.