10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru. Jób 29:10 11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,
12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.
13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.
15 Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou,
16 ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,
17 bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.
18 Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.
19 Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.
20 Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.«
21 Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;
22 po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.
23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.
24 Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.