29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého - Jób 31:29
30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,
32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.
36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.
37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.
38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,
39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,
40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
Jób, kapitola 32
1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.
3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.