2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, Žalmy 73:2 3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.
4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.
9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.