8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám, Jób 6:8 9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
10 Bylo by to pro mne potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.
11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?
12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?
13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.
15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,
16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,
17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
20 za své doufání však musely se stydět, přišli k nim a zklamaly se.
21 I vy jste teď, jako byste nebyly, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
22 Řekl jsem snad: »Dejte mi« či: »Plaťte za mne vlastním zbožím«